Kodaň

Sdílejte:

Nejlepší výlety s kamarády jsem zažil během střední školy. Spolek německy hovořící mládeže poskytoval výbornou příležitost, jak jsme se za levné peníze dokázali dostat do celé Evropy. A tak jsme se jedno léto vydali do Dánska. Vzali jsme náš spolkový mikrobus a jelo se za německy hovořící mládeží do jedné malé dědinky v zemi, která se do té doby pro mě vyznačovala jen malou mořskou vílou, Hansem Christianem Andersenem a Legem.

Už samotná cesta tam byla zábavná. Vždyť co jiného se dá očekávat od mikrobusu plného mládeže s věkovým průměrem 20 let (a to většina z nás neměla ani 18). Zápach z Richardových kyselých okurek, Zořina alergie na slunce, která se objevovala vždy jen po konzumaci alkoholu, anebo Martinova ztracená pravá teniska na parkovišti v Mnichově – to vše jen umocňovalo jedinečnost tohoto „eurotripu“. Mimochodem Marťa ztratil tenisku snad na každém výletu… Možná kdyby si kupoval vždy stejný typ, tak by si mohl poskládat nějaké páry z toho, co mu zůstalo.

Výlet byl úžasný. Pláž, na níž se dalo kempovat s autem, písečné duny s vysokou trávou a studené Severní moře plné drobných medúz. Samozřejmě chladno, ale to se dalo čekat od téměř „severské země“. Nejvíc mě ale dostaly chaloupky se slaměnými střechami, které jsem do té doby viděl jen v Disneyho Sněhurce a sedmi trpaslících. V jedné takové jsme strávili naše dva „dánské“ týdny s výbornými dánskými smetanovými polévkami. Zkrátka dovolená, jak se na studenty patří…

Dva týdny utekly jako voda a přišel den našeho odjezdu. Plán byl takový, že se po cestě zastavíme v Kodani, kde strávíme celý den a večer odtud pojedeme trajektem do Německa. Na Kodaň jsme se všichni těšili, neboť to bylo pro každého z nás „poprvé“ s proslavenou malou mořskou vílou.

Roli řidiče dostal zase Richard. Byl nejzkušenější řidič a také nejstarší z naší cestovatelské skupiny. To abychom se náhodou neztratili. Po cestě nám nějací teenageři z Mini Coopera s německou SPZ ukazovali nahé pozadí a my jsme se bavili nahlas hrající kapelou Muse v našem „party busu“. Až do chvíle, než jsme nedojeli k budově za dlouhým mostem, před kterou stály tabule s nápisem Swerige. Ocitli jsme se za hranicemi a zeptali se Richarda, zda si je jistý, že jedeme správně do Kodaně, protože jsme byli všichni skálopevně přesvědčeni, že ta se nachází v Dánsku. Přiznal se, že přejel poslední odbočku, kterou přehlédl, ale že kousek za hranicemi je Malmö. Vydali jsme se tedy na půldenní návštěvu malebného švédského městečka, kde byl shodou náhod právě nějaký místní festival.

Po půldenním výletu do Švédska, z něhož dobrou polovinu jsem strávil telefonováním s mámou, které jsem vysvětloval, že je všechno ok a že jsme jen špatně odbočili do Švédska, ale že domů přijedu v pohodě, jsme se vydali alespoň na pár hodin do Kodaně. Svoje „poprvé“ s malou mořskou vílou jsme sice nestihli, ale nevadí. Kodaň nepatří právě mezi moje nejoblíbenější evropská města, i když má své specifické kouzlo… Stihli jsme náš večerní trajekt, užili si kolektivní mořskou nemoc a ve zdraví i dorazili domů.

Co ale stálo za naším nečekaným výletem do Malmö? Ríšovy zanedbané prohlídky u očního lékaře. Zhoršil se mu totiž zrak a protože nenosí čočky pravidelně, koupil si slabší dioptrie. Je sice pravda, že u kontaktních čoček vám stačí dioptrie i o čtvrtinu až polovinu slabší než v brýlích, ale je nutné, abyste pravidelně absolvovali prohlídky u očního lékaře. Zrak je totiž nevyzpytatelný. I když některé náhody jsou příjemné…

Sdílejte:
Kluci a holky z Bausch + Lomb

Jsme tým. Fascinují nás lidské oči. Máme rádi čočky a vše kolem nich. Pracujeme pro Bausch + Lomb. A snažíme se pomáhat a radit všem, kdo milují kontaktní čočky stejně jako my.