Předešlý blog byl poněkud na vážnější téma, protože se týkal bílé hole a nevidomých. Ale dnes jsem se rozhodla blog trochu odlehčit. Týká se také slepoty, ale té psychické. Kolikrát totiž, i když máme zdravé oči nebo čočky, nevidíme to, co máme přímo před nosem. Mně se to stalo právě dnes, když jsem se chystala do práce.

V ranní hektice jsem pobíhala po domě a hledala tašku na notebook. Dívala jsem se všude – tedy na ta osvědčená místa, kde by ta taška mohla být. Nebyla ale nikde. Ani pod schodištěm, ani v obýváku, ani v pracovně. Vzpomněla jsem si, že jsem přes víkend pracovala i v ložnici, tak jsem vyběhla do patra, ale ani to mi nepomohlo, taška tam nebyla. Rozhodla jsem se, že dám ještě jedno kolo hledání a neuvěříte – najednou taška ležela na židli u jídelního stolu. Jakoby tam právě přistála padákem, opravdu nerozumím, jak jsem ji tam předtím nemohla vidět. Jsou prostě momenty, kdy můžete mít jakékoliv dioptrie nebo i zdravý zrak, nebo i ty nejlepší kontaktní čočky na světě, ale nevidíte to, co hledáte.

A právě proto jsem vybrala pár úryvků z filmů, které takovou situaci humorně vystihují 🙂 to abych se necítila tak neschopná jen já 🙂 i když je jasné, že tyto „světlé“ momenty má čas od času asi každý z nás.

Fantozzi hledá důkazy o nevěře své manželky a má je rovnou pod nosem 🙂

Fantozzi hledá důkaz

Lupič hledá Růžového pantera, ale v trezoru najde jenom sám sebe. Nebo je to jenom stejná opice? 🙂

Mr. Bean u zubaře – je to čtyřka vlevo dole anebo nahoře?

No schválně, nestalo se vám někdy něco podobného? 🙂

Do brzkého psaníčka,

Vaše adminka 🙂