Moje první rande s čočkami

Sdílejte:

Jakoby se to stalo jen včera, a přitom jsou to již čtyři roky, co jsem měla tu čest s čočkami. Byla jsem plná očekávání a strachu zároveň, ale zvědavost byla větší. A lhala bych, kdybych tvrdila, že za tím nebylo ještě něco víc. Řeč je o chlapovi, jak jinak 🙂

To, že jsem krátkozraká, jsem se dozvěděla u oční, když mi bylo deset. Já mám nosit brýle?! To snad ne! Můj vztah k brýlím se ani za dalších 15 let nijak výrazně nezměnil, i když mi lidé v okolí zvykli říkat, že mi sluší. Jenomže názor lidí je jedna věc a můj pocit zas druhá. Podstatné bylo, že jsem se chtěla líbit více nejen sobě, ale i svému tehdejšímu partnerovi. A tak jsem se začala zajímat, co by bylo, kdybych nosila čočky. O čočkách jsem co-to už věděla zejména z internetu, než jsem si odvážila dát s nimi své druhé první rande. První jsem totiž absolvovala v dvacítce u jisté lékařky, se kterou jsme si vůbec „nesedli“. A uznejte – klidně si nasadit čočku do oka při netrpělivé doktorce v letech byla opravdu špatná volba. Není divu, že první rande dopadlo katastrofálně. Po půl hodině marných pokusů mě doktorka vyprovázela se slovy, že čočky nejsou nic pro mě.

Sice mi pár let trvalo, než jsem opět získala odvahu, ale na druhé rande jsem šla s odhodláním, že bez čoček v očích odtud neodejdu. A abych nezapomněla, tentokrát jsem si zvolila mladého a milého oftalmologa, který měl se mnou božskou trpělivost 🙂 V překladu to znamená, že se mi věnoval přes hodiny a půl (!!!) – dal mi malou přednášku o čočkách, vyšetřil mi zrak a zbývající čas (přiznávám, byla to asi hodina 🙂 jsem se snažila průsvitný zázrak vecpat do oka. Ani si nedokážete představit, jaký to byl vnitřní boj! Hlavou mi vířily protichůdné myšlenky, které se střídaly v minutových intervalech: Umím to! Ne, nejde to!

Potily se mi ruce, oči mi slzely a pan doktor si mezitím třikrát (!) vyjmul a znovu dal čočky na oko, abych pochopila ten složitý mechanismus. 🙂 Jen problém nebyl v mechanismu, ale v mém podvědomém instinktu a strachu – nejenže jsem oko před čočkou zavírala, ale dotek prstu s okem byl pro mě naprosto nepředstavitelný. Jelikož jsem se oka nikdy předtím nechytla, myslela jsem si, že mu dotykem ublížím. Když už jsem byla v koncích a na konci tunelu viděla pouze rozmazané světlo, rozsvítila mi v hlavě žárovka. „Pane doktore, já se vzdávám, strčte mi ji tam Vy,“ vyšplíchla jsem. Na ten jeho překvapený pohled a hlasitý smích nezapomenu. „Myslíte si, že spolu to zvládnem? Vy jste ale číslo, „kroutil hlavou. Celá „operace“ pod jeho vedením trvala pouhých 30 sekund a já měla čočku v oku! To byly pocity! Radost z toho, že to mám konečně za sebou a stejně i z toho nepoznaného pocitu, že vidím ostře, i když nemám na nose brýle. Skvělé! S panem doktorem jsme si dali ještě pár opakování, jak vybírat a nasazovat čočky a šlo mi to jako po másle. Až se sám divil, co jsem tam předešlou tři čtvrtě hodinu dělala. 🙂 To víte, ne vše se podaří napoprvé, ale o to lepší pocit pak máte na duši… Od té chvíle tvořím s čočkami nerozlučnou dvojici a jsem ráda, že jsem to nevzdala. Život s nimi mě prostě baví!

Těším se na vaše zážitky a komentáře & vroucně se loučím!

S pozdravem,

Adminka

Sdílejte:
Kluci a holky z Bausch + Lomb

Jsme tým. Fascinují nás lidské oči. Máme rádi čočky a vše kolem nich. Pracujeme pro Bausch + Lomb. A snažíme se pomáhat a radit všem, kdo milují kontaktní čočky stejně jako my.